Superpotravinový řetězec: jak přijít na mizinu kvůli Oprah Winfrey

Skutečně jsou tzv. superpotraviny tolik prospěšné? A jak vlastně rostoucí globální poptávka ovlivňuje původní obyvatele, kteří takové potraviny pěstují odnepaměti jako klíčovou součást svého jídelníčku? 

Superpotravinový řetězec (The Superfood Chain), režie: Ann Shin, Kanada, 2018, 70 min

Superpotraviny – každou chvíli přicházejí výživoví specialisté i samozvané celebrity s objevem nějaké potraviny, která má prý zázračné vlastnosti. Netloustne se po ní a kdo se jí cpe od rána do večera, bude žít navěky. Často mívá v takovém objevu prsty nějaká celebrita – taková Madonna propagovala kokosový olej tak dlouho, až si nakonec koupila firmu na jeho výrobu. Podobné je to s quinoou – jednou z hlavních hvězd filmu „Superfood Chain“. Ačkoliv tuto plodinu v Bolívii pěstují už tisíce let, stačilo, aby se o ní jako o součásti své diety zmínila televizní hvězda Oprah Winfrey, a Západ se od té doby může po quinoe pominout.

To asi musí mít bolívijští farmáři radost, řeknete si. Zpočátku určitě měli – poptávka raketově vzrostla, a protože nabídky bylo relativně málo, vzrostly i ceny. V tu chvíli ovšem vycítili příležitost i globální zemědělské korporace a státy, které s touto plodinou do té doby zkušenost neměly – Španělsko, Kanada, Čína nebo Indie -, osely quinoou obrovské plochy a rázem byli všichni dohromady schopni dodávat mnohem levněji než bolívijští zemědělci. Ty po pár růžových letech čekal o to strmější pád.

Stejně tak se jako super potravině hovoří o trávě miličce známé v Etiopii jako „teff“. Odnepaměti ji tam využívají na výrobu placky indžera a jako přílohu prakticky ke každému jídlu. Etiopská vláda ale nechce dopustit bolívijský scénář, a tak v okamžiku, kdy se z jejich národní potraviny začalo stávat další horké téma hovorů na západní „food“ scéně, jednoduše její vývoz zakázala. Ačkoliv později byl tento zákaz zmírněn, a i díky vývozu teffu se Etiopie stala nejrychleji rostoucí ekonomikou na světě, místní producenti pořád mají jakous takous naději, že je konkurence nevytlačí z trhu.

Super potraviny ovšem nemusí být jen nějaké exotické plodiny – co třeba takový „obyčejný“ losos? Fantastický přirozený zdroj látek jako omega-3 nasycené kyseliny, bílkoviny, vitamín B12, draslík či selen. Pro obyvatele kanadského souostroví Haida Gwaii je losos hlavní součásti jídelníčku, mýtologie a tradic. V poslední době se však musejí vyrovnávat s tlakem rybářského průmyslu. Ačkoliv se místní samosprávě podařilo prosadit zákaz lososích farem, se kterými by přišly nemoce a znečištění, na průmyslový a sportovní rybolov hned za hranicí mezinárodních vod jsou však domorodci z Haida Gwaii krátcí.

Režisérka filmu Superfood Chain Ann Shin chtěla původně točit o zdravotních přínosech potravin. Vyšel jí však z toho film, který je laděný mnohem sociálněji. Jakmile totiž západ nějakou potravinu prohlásí za výjimečnou, mívá to neblahý dopad na místní populaci. Toužíme-li zůstat co nejdéle zdraví, možná bychom se měli v prvé řadě zaměřit na potraviny, které nám rostou doma na zahrádce – v našich zeměpisných šířkách třeba na česnek, zelí, obecně zelenou zeleninu, houby nebo vlašské ořechy – a pokud už zatoužíme po nějaké super zdravé exotice, měli bychom se zajímat o udržitelný původ dané potraviny, který nám může deklarovat například certifikát Fair Trade.