V soutěžní sekci LSFF 2015 uvedeme film britského režiséra Sashy Snowa „Hadwinův rozsudek“. Jde o hraný dokument o ničení lesů a zároveň příběh jednotlivce, který se snažil lesy zachránit tak zoufale, až pro to udělal zoufalé gesto, za které nakonec zaplatil proklatě vysokou cenu. Režisér nám prozradil, proč se pustil zrovna do zpracování bestselleru Johna Vaillanta „The Golden Spruce“.

 

Grant Hadwin byl (je?) skutečný člověk, dřevorubec a velmi schopný lesní inženýr, který strávil většinu života v panenských lesích Britské Kolumbie. Přišel sem jako zaměstnanec dřevařské společnosti, jehož úkolem bylo vymýšlet způsoby, jak odsud dřevo co nejlaciněji dostat. Čím víc se mu to dařilo, tím více svou práci nenáviděl – jeho volání po zastavení holosečí a zavedení šetrnějších metod však nikdo neposlouchal. Zoufalý a na pokraji duševních sil se rozhodl pro krajní řešení, kvůli kterému ho mnozí dodnes považují za vraha, ačkoliv cílem jeho činu nebyl člověk, ale jeden jediný strom.

 

 

Sasha Snow je britský režisér pracující pro BBC. Během své kariéry točil filmy v místech jako Grónsko, Sibiř či Zimbabwe o nejrůznějších tématech – usvědčených vrazích, lovcích tygrů nebo realitních magnátech. Za film Conflict Tiger získal celkem 17 festivalových ocenění a v roce 2010 obdržel cenu „Environmental Filmmaker of the Decade“ v rámci Green Planet Movie Awards.

 

 

Sasha Snow (Velká Británie): režisér soutěžního filmu LSFF 2015 „Hadwinův rozsudek“

 

Jaké byly největší překážky při adaptaci cenami ověnčené knihy Johna Valianta The Golden Spruce (Zlatý smrk)?

 

Hadwinův rozsudek byl náročný především kvůli měřítku. Přesahuje téměř čtyřicet let osobního i společenského života v různých místech po celé Britské Columbii.

S ohledem na komplikované dějiny kanadských domorodých obyvatel je to navíc politicky i kulturně velice citlivý příběh. Díky fyzické vzdálenosti pramenící z života na ostrově jsou Haidové velice citliví na zásahy zvenku, obzvlášť když k nim přicházejí běloši a využívají jejich lidí, zdrojů a kultury. To se vztahuje i na jejich příběhy a tak jsem strávil několik let získáváním důvěry místních. Oprávněně se zajímají o to, kdo vypráví jejich příběh a za jakým účelem. Celá komunita má dodnes na Granta Hadwina vztek a mnoho lidí by jeho jméno nejraději již nikdy neslyšelo.

 

V jakém bodě předprodukce jste se rozhodl, že natočíte dokument propojený s hraným filmem?

Povahu a motivaci mrtvého nebo nezvěstného člověka máte mnohem otevřenější pro různé interpretace, než u člověka, který sedí naproti vám. Musíme ho brát s rezervou. Abychom získali osobu, do které můžeme promítnout své myšlenky a strachy, snažíme se Hadwina ukázat skrze subjektivní a protichůdné důkazy. Je to prostor jako dělaný pro hybridní přístup. Hranice mezi elementy fikce a dokumentu nabízí vypravěči velice efektivní způsob, jak zkoumat prostor mezi objektivní „pravdou“ a subjektivní „interpretací“.

 

Můžete nám něco říct k vašemu rozhodnutí vynechat z filmu odkazy na přesná data a časové údaje a dokumentární zobrazení Granta Hadwina?

Ano, toto rozhodnutí souvisí se snahou zkoumat prostor, kde vznikají a rozvíjejí se mýty. Tím, že jsme ten příběh vyňali z konkrétního času i částečně z konkrétního geografického místa, které by se dalo najít na mapě, dáváme prostor univerzálnosti toho příběhu. Tyto události se mohly odehrát před dvaceti lety i minulý týden a mohly se stát v téměř jakémkoliv lese na světě, kde dřevorubci cítí pochyby o tom, co dělají.

 

Co na Hadwinově příběhu považujete za nejdůležitější a co byste chtěl předat divákům?

Film se natáčel sedm let. Je to úžasný příběh, který by se sotva dal zpracovat jako fikce. To, že jsem se tomu filmu věnoval po tak dlouhou dobu, je především díky tomu, že se dokážu se zločinem Granta Hadwina identifikovat. Jeho čin představuje dilema, před kterým všichni stojíme. Téměř pokaždé, když něco konzumujeme, dochází někde k nějakému ničení. Možná to nevidíme přímo, ale instinktivně to víme. A Grant Hadwin s tímhle vědomím jednal. Udělal všechno, co mohl, abych zastavil ničení, a to za velkou osobní cenu. Vyšel zevnitř průmyslového dobývání přírodních zdrojů a odvážně se mu postavil v době, kdy i vyjádření znepokojení bylo vzácné a mohli jste kvůli němu přijít o obživu.

 

Comments are closed.