LSFF zařadil do soutěžní sekce film německé režisérky Sarah Zierulové „Cenová válka o banány – příliš laciná rozhodnutí“. Tušili jste, že banán slouží jako vějička, která láká zákazníky do supermarketů, a ty na nich ve skutečnosti nevydělávají? O odvrácené straně byznysu s banány se dočtete v rozhovoru s autorkou filmu.

 

Banány jsou v Německu dlouhodobě jedno z nejoblíbenějších druhů ovoce. Celá třetina banánů dovezených do Evropy skončí na německých stolech. Přitom jde o ovoce, které je dlouhodobě nejlacinější, ačkoliv jeho pěstování není vůbec jednoduché. Německé diskontní řetězce totiž vedou cenovou válku; jak mezi sebou, tak i vůči dodavatelům. Na jedné straně válečné fronty stojí spokojení zákazníci s košíky plnými banánů v ceně pod 1 Euro za kilogram, na straně druhé dělníci na plantážích, kteří na snahu o co nejnižší náklady doplácejí první – jako obvykle.

 

Sarah Zierulová obešla všechny aktéry – člena vedení banánové společnosti, malého pěstitele, bývalého manažera diskontu, představitele evropských či německých orgánů – a snažila se zjistit, jaké chování by přimělo klíčové hráče zlepšit zhoršující se podmínky pěstování banánů. Závěr je jednoduchý – žádná vláda ani korporace to sama od sebe nezařídí. Jediný, kdo má skutečnou moc, je zákazník.

 

Podtitul filmu „…příliš laciná rozhodnutí“ napovídá, jak může každý spotřebitel stojící před regálem v supermarketu tuto moc uplatnit v praxi.

 

Sarah Zierul (Německo): režisérka soutěžního filmu LSFF 2015 „Cenová válka o banány“

 

V České republice se v 90. letech hojně demonstrovalo proti řetězcům McDonald´s, přičemž hlavní argumenty byly podobné jako u Němců protestujících proti Chiquitě – sociální a environmentální dopady jejich byznysu. Máte nějaké vysvětlení pro to, že v Německu to na rozdíl od výrobce hovězího v housce odnesl zrovna dodavatel banánů?

 

Banány jsou v Německu kromě jablek nejoblíbenější ovoce. Každý Němec sní za rok 12-15 kg banánů, což je mezi všemi evropskými státy nejvíce. Banány jsou v jistém smyslu luxusní potravina, pro konzumenty představují symbol bohatství. Proto se také skvěle hodí jako „ikona“ pro boj proti problematickým aspektům globalizované produkce potravin. Jak nám řekl jeden z aktivistů: „S jinými zemědělskými plodinami je to naprosto stejné. Jenže sójové boby nejsou tak sexy jako banány.“

 

 

Váš film dochází k závěru, že mír v cenové válce může nastat, jestliže německé obchodní řetězce přistoupí na řešení holandské sítě Plus, která nabízí pouze fair trade banány. Tušíte, zda se od doby natáčení filmu v Německu v tomto ohledu něco změnilo nebo mění?

 

Cenová válka bohužel pořád probíhá. Řetězec REWE přišel s projektem týkajícím se banánů, v rámci něhož určitou utrženou částku věnuje na ekologické projekty v Panamě. Obecně však platí, že se na trhu toho příliš mnoho nezměnilo a že se žádný německý řetězec k příkladu holandského PLUS, který nabízí pouze fair trade banány, nepřidal.

 

 

Proč se nepovedlo získat vyjádření někoho odpovědného z německých diskontů? Týká se jejich mlčenlivost pouze banánů, nebo se prostě nevyjadřují nikdy k ničemu?

 

Zástupci ALDI nebo LIDLu se obecně s médii baví neradi. Spoustu let neměli ani tiskové oddělení. Dnes jsou sice trochu otevřenější, ale jakmile dojde řeč na banány, okamžitě je jim jasné, že řeč bude pravděpodobně o tom, jak svou činností přispívají k vykořisťování dělníků a poškozování životního prostředí v zemích, odkud banány dovážejí – a podle mě takové kritice čelit nechtějí.

 

 

Comments are closed.