V receptech na „čínu“ najdete nejrůznější suroviny – kromě rajčat. Do miliardové země se tyto kulaté stálice na evropském jídelníčku dostaly ve velkém teprve nedávno. A přesto se Čína rozhodla stát se globálním hráčem v rajčatovém byznysu. Proč? Zjistíte ve francouzském filmu „The Empire of Red Gold“ – Říše rudého zlata.

Do rajčat se jako první zamilovali Italové v 19. století, takže si bez nich dnes jejich gastronomii těžko dovedeme představit. Globální fenomén z nich udělal ale až americký průmyslník Henry J. Heinz, který na automatizovaných linkách v Pittsburgu – mimochodem ještě před tím, než s nimi přišel Henry Ford – začal vyrábět svůj ikonický kečup v průhledné lahvi. Dnes k rajčatovým velmocím USA a Itálii přibyla i agilní Čína.

Film „Říše rudého zlata“ nepopisuje jen příběh jednoho produktu – ilustruje spíš absurditu dnešní globalizované ekonomiky. Dozvíte se, proč Italové postavili továrny na zpracování rajčat v Číně, proč Číňané tyto továrny přesunuli do západní Afriky a proč zdejší rázem zkrachovalí farmáři utíkají do Itálie, aby tam… sklízeli rajčata.

Film Říše rudého zlata uvidíte v rámci středečního programu FTZ.

 

Jean-Baptiste Malet: Království rudého zlata, Francie, 2017

Jean-Baptiste Malet: Říše rudého zlata, Francie, 2017

 

Popisujete neznámou historii univerzální komodity, rajčatové pasty, která se stala surovinou používanou ve všech státech světa. Proč jste si vybral právě tuhle komoditu, abyste ukázal na problémy globalizace?

Tento dlouhodobý výzkum jsem začal dělat úplně náhodou. V roce 2011 jsem zjistil, že existuje konzervárna Le Cabanon, kterou v roce 2004 koupila čínská armáda. Nechápal jsem, proč má stará francouzská firma fungovat pod rudou vlajkou. Le Cabanon ve svých nejlepších dobách pokrýval až čtvrtinu francouzské poptávky po konzervovaných rajčatech. Když jsem u nich objevil obří modré barely s koncentrovanou pastou a nápisem „Made in China“, která se používá jako surovina na výrobu „provensálské rajčatové omáčky“, chtěl jsem ten neuvěřitelný příběh o fungování tohoto systému sdílet.

„Civilizace pšenice, rýže a kukuřice (podle Braudela) se změnila v civilizaci rajčat.” Jak k této globální hegemonii došlo?

Postupně došlo k několika věcem: nejprve se na severu Itálie na konci 19. století zrodilo toto průmyslové odvětví, k tomu se přidala poptávka po konzervovaných rajčatech v italské diaspoře, především ve Spojených státech, což stimulovalo globální poptávku po tomto produktu, dále byl v USA vynalezeny sterilní barely na koncentrát, které se začaly používat od 80. let a pomohly přerodu odvětví v globální průmysl: průmyslově zpracovaná rajčata začala proudit mezikontinentálně. A produkce, dnes ve formě extenzivního zemědělství, mohla být relokována, konkrétně do Číny.

Jakou roli v tomto globálním obchodu hraje EU? Snaží se sledovat cestu výrobků nebo úmyslně zastírá jejich pohyb ve jménu dogmatu volného obchodu?

Evropská unie má svůj cíl: chrání konkurenceschopnost firem. Proto umožňuje přístup k levným surovinám a tudíž i dovoz čínského koncentrátu do EU. Konzervárny v Neapoli na tom vydělávají obrovské peníze a Evropané si tak mohou užívat čínská rajčata plná pesticidů, která občas sbírají děti nebo vězni. EU zavedla takzvaný „aktivní zušlechťovací styk“, anglicky inward processing, který umožňuje, aby neapolské firmy dovezli čínský koncentrát a neplatily clo, pokud je výrobek dál po zpracování v Evropě znovu reexportován, například do Afriky. Část čínského koncentrátu se tak jakoby mávnutím kouzelné hůlky stane “italským”.

Co tedy můžeme dělat? Myslíte si, že řešením je větší ekonomický protekcionismus?

Jsem autor a nemyslím si, že bych mohl měnit svět: to bych byl namyšlený a trapný. Ale na druhou stranu můžu to, co zjistím, sdílet a tímto způsobem otevírat debatu. Popisuji svět, zkoumám ho, sbírám data. Samozřejmě, že popisováním produkce odhalujeme ideologický rámec kapitalismu, který je často absurdní a zločinný. Pokud moje práce poskytne politické argumenty především pro obhájce silné, svobodné a nezávislé Afriky, kratších obchodních vazeb nebo přísnějších standardů označování původu v Evropě i jinde, a pokud to pomůže slovy papeže Františka dokázat, že „zcela volný trh nefunguje“, tak tím líp.

 

Comments are closed.