Už dnes mezi námi chodí kyborgové – lidé, jejichž tělo a vnímání zlepšují implantované čipy. Tvůrci francouzsko-španělského filmu „Kyborgové mezi námi“ mapují současný stav transhumanismu – od undergroundových garáží po špičková technologická pracoviště. Budeme jednou všichni umělými organismy?

 

Technologie vpravované do těla mohou mít dva cíle: buď obnovit stav ztracený vinou poruchy, anebo vylepšit fungování zdravého organismu. Rekonstruující technologie nejsou nic nového: kochleární implantáty známe už od 90. let. Zato ten druhý – vylepšující – přístup, po kterém se z člověka stává kyborg, působí jako skutečné sci-fi.

Pojem „kyborg“ je znám od 60. let 20. století. Jde o zkratku pojmu „kybernetický organismus“. Původní koncept byl zcela pozitivní – kyborgové měli objevovat neznámé planety a rozšiřovat lidské znalosti. Negativní konotace mu dodaly až filmy jako Terminátor plné vraždících strojů z budoucnosti.

Dnešní kyborgové jako vraždící stroje opravdu nepůsobí. Jde o průkopníky a vizionáře přesvědčené o tom, že stojí na samém počátku budoucí „revoluce evoluce“ – lidský organismus dokáže navrhnout a vylepšit sám sebe, aniž by čekal na zdlouhavé darwinistické kolečko mutace a selekce. Mezi kyborgy a zastánci transhumanismu najdeme nadšence z pověstných amerických garáží zkoušející na vlastním těle své vynálezy, ale i profesory z věhlasných univerzit. Výsledky jejich práce už dnes berou dech.

Do mozku implantovaná anténa napojená na internet schopná mimo jiné vnímat barvy jako zvuky? Bionická ruka ovládaná myšlenkou? Mozkový stimulátor, který ze strnulého parkinsonika stisknutím spínače udělá zdravého člověka? Externí čip, na který lze ukládat paměť přímo z mozku? Všechny tyto vynálezy už buď existují, nebo se jejich vývoj blíží realizaci.

Umělý člověk neboli Člověk 2.0 ovšem představuje i výzvu z hlediska morálky a etiky. V budoucnu tak možná skončí politické dělení mezi pravicí a levicí a nahradí jej konflikt mezi zastánci a odpůrci transhumanismu. A vy budete moci díky filmu „Kyborgové mezi námi“ říct – třeba telepaticky – svým vnoučatům, že vám začátky největší revoluce vývoje lidského druhu neunikly…

 

Film Kyborgové mezi námi promítáme v pondělí 16. 10. ve 14.00 ve Velké aule ČZU. Vstup je zdarma.

 

Rafel Duirant: režisér filmu Kyborgové mezi námi

Rafel Duran: režisér filmu Kyborgové mezi námi

Během natáčení filmu jste přišli do kontaktu s nejrůznějšími bionickými přístroji a technologiemi zlepšujícími schopnosti těla. Měli jste možnost vyzkoušet si něco z toho na vlastní kůži a jaké to bylo?

Rafel Duran: Mluvili jsme s pacienty, kteří jsou součástí klinických testů. Jeden z nich je například první a jediný člověk na světě s bionickou protézou mimo laboratoř, používá ji v každodenním životě. Je přímo napojena na jeho kosti, nervy a svaly. Mohli jsme ji jen částečně vyzkoušet, takže jsme elektrody neměli implantované, ale položené na kůži. Pohybem paže jsme pak dokázali ovládat robotickou ruku. Tolik co se týče akademické vědy, která se odehrává v oficiálních laboratořích.
Mimo laboratoře si biohackeři v garážích implantují mnohem dostupnější implantáty jako třeba čipy RFID, které se používají na odemykání dveří, při placení a na ukládání informací. A také např. magnety, s jejichž pomocí dokáží vycítit elektromagnetické pole.
Taky mě napadlo, že bych si jeden ten implantát jen tak ze zvědavosti pořídil, ale praktické výhody jsou nakonec vlastně minimální, tak jsem si to rozmyslel. Možná si jednou pořídím pořádný implantát nebo i několik, kdo ví?

 

Ve filmu zazní věta: Za příští revolucí nebudou stát korporace, bude to revoluce „udělej si sám“. Myslíte, že bio-hackeři, kteří v garážích vyrábějí čipy z běžně dostupných surovin, mají možnosti a schopnosti, aby přišli s něčím doopravdy velkým?

Rafel Duran: V současné době jsou zdroje dostupné biohackerům velice omezené. Využívají jen několik druhů čipů a desku Arduino, takže ty limity jsou zjevné. Zatím si implantují malé čipy a magnety a napojení na nervový systém je hudba budoucnosti. A o čipech v mozku si zatím můžou nechat jen zdát. Dnes je jejich hlavním přínosem to, že tento fenomén začíná být vidět, vysvětlují ho společnosti a lidé jsou díky nim k této možnosti otevřenější.
Souhlasím, že zatím biohackeři velkou revoluci nezpůsobí, ta přijde z vědeckých laboratoří. Ale v budoucnosti se to může změnit. Pak možná budou biohackeři využívat pokročilou technologii vycházející z oficiálního výzkumu a budou ji moci testovat na té své. Nejspíš se najdou doktoři, kteří jim budou ochotni pomáhat. Už dnes jim pomáhají anonymní lékaři, takže to nejspíš budou dělat i v budoucnosti.

 

Film ukazuje mnohé technologie, které jako zázrakem zlepšují lidské zdraví – stimulátory mozku, bionické končetiny. Máte tušení, co bude „the next big thing“, něco, co laika vůbec nenapadá, že by bylo možné?

Rafel Duran: Vědecký výzkum probíhá v mnoha různých centrech a na různých univerzitách po celém světě. Většinou se zatím stále testuje na zvířatech, ale vědci už dosáhli úžasných věcí. Například dokázali transplantovat vzpomínky jedné laboratorní myši do druhé. Další dokázali vytvořit hrubý náznak telepatie. Někteří vědci sní o končetinách navíc, další sní o implantování čipů do mozku pro zlepšení paměti, myšlení a k získání dalších smyslů, jiní si představují kopírování vzpomínek na externí zařízení, které by pomáhalo alzheimerikům. Ale pořád je před námi plno práce.

 

Volil byste dnes po této zkušenosti Transhumanistickou, nebo Biokonzervativní stranu?

Rafel Duran: Takový politický scénář zatím není realistický a nemyslím si, že by v budoucnosti bylo to dělení tak jasné. Ale v blízké budoucnosti bude třeba, aby věda a technologie vstoupila do politiky, protože v současnosti nejsou hlavní politickou agendou a to je nepochopitelné. Politici o těchto tématech nemluví, bojí se jich. V USA kvůli tomu, že je to velice náboženská země a věda je velice ateistická ideologie. V Evropě proto, že zákony a bezpečnost a dokonce morálka jsou na prvním místě. Společnost bude muset tyto technologie postupně přijmout, než je začne používat. A to už děláme. Dnes máme chytré telefony a nositelnou elektroniku a technologie se přibližuje našim tělům.
Budoucnost přinese mnoho změn, od sociálních přes politické až po právní. A také změnu v tom, co to znamená být člověk. Nejsem technofob, ale měli bychom být opatrní a přemýšlet o následcích spojení našich těl a našich mozků s technologiemi. A měli bychom se předem rozhodnout, kam chceme směřovat, aby hybridní biologie kolonizovala technologii a ne naopak.

Comments are closed.