Mléko. Vyrůstali jsme na něm všichni. Po léta nám říkali, ať ho pijeme, protože budeme zdraví a silní. Je to ale opravdu tak? Tvůrci soutěžního filmu „Mléko: fakta, čísla a pověry“ ukazují, že ani tato dokonale bílá potravina nemusí být tak úplně bez poskvrnky…


Mléko je složitá potravina s ohromujícím podílem výživných látek. Oficiální stanovisko francouzské vlády doporučuje konzumovat třikrát denně nějaký mléčný produkt. Za těmito doporučeními stojí instituce, jako například Pasteurův institut v Lille.

Tvůrci německého filmu „Mléko: fakta, čísla a pověry“ po cestě za mlékem projeli doslova celou Evropu. Z hovorů s nejrůznějšími aktéry – výrobci, vědci, lékaři či chovateli krav – vytvořili obraz, kde všechno jako by souviselo se vším. Tak třeba: může zmíněný Pasteurův institut z velké části financovaný mlékárenským průmyslem skutečně vydávat svá doporučení tak úplně nezávisle? Má mléko, jak ho známe dnes – tedy výrobek zpracovávaný ve skoro 30 krocích – ještě něco společného s tím, co vyteče krávě z vemene? Je normální, aby bylo mléko lacinější než Coca Cola?

Dokument „Mléko: fakta, čísla a pověry“ nakonec nenajde žádný jasný verdikt, za pít či nepít mléko; to si musíte rozhodnout sami. Spíše vám tento padesátiminutový dokument ukáže, o čem všem byste měli před svým nákupním rozhodnutím přemýšlet.

 

Film uvidíte v úterý 17. 10. 2017 ve 13.30 ve Velké aule ČZU a v sobotu 28. 10. během Food Film Festu v Národní technické knihovně. Vstup zdarma

 

Tina Leeb producentka filmu Mléko: fakta, čísla a domněnky

Tina Leeb, producentka filmu Mléko: fakta, čísla a domněnky

V minulých ročnících LSFF jsme promítali investigativní filmy o diskusích, ekonomice a kontroverzích týkajících se např. vody, banánů, toxinů v jídle či mouky. Co vás přivedlo hledat, jak je to zrovna s mlékem?
Mléko všichni konzumujeme každý den v mnoha různých formách – pijeme ho samotné nebo v kávě, jíme jogurt a sýr nebo ho konzumujeme v průmyslově zpracovaných potravinách jako sušené mléko. Zjistila jsem, že si to většina lidí neuvědomuje, a když jsem se jich ptala, říkali: No, to nevadí, je to mléko, to je zdravé. Tak jsem se chtěla dozvědět, jestli je mléko opravdu zdravé a jestli takzvaná intolerance laktózy je skutečné „onemocnění“, jehož výskyt narůstá, nebo jestli si ho vymyslela marketingová oddělení výrobců tzv. zdravé výživy, aby se jejich produkty lépe prodávaly.

 

Během vaší cesty Evropou za mlékem jste navštívili spoustu zemí a producentů. Dá se říct, že by někde měli mléko lepší než jinde, nebo mléko prostě chutná všude stejně?
Jako producent člověk s týmem necestuje – bohužel! Ale jinak mléko nechutná všude stejně. Různé chutě nejspíš vycházejí z toho, jak se mléko v různých zemích zpracovává (pasterizace a homogenizace), závisí na množství tuku, na které jsme zvyklí, a které se buď přidává nebo ubírá, čímž vzniká plnotučné nebo nízkotučné mléko. To je ve většině zemí různé. Schválně ho ochutnejte, až budete cestovat!
Ale když pijete nepřevařené čerstvé mléko, je jeho chuť skoro všude stejná: je trochu cítit po zvířeti, z kterého pochází, což nemusí každému vonět. Ale chutná opravdu dobře!

 

Obě strany barikády – mléčná i protimléčná – jsou sice na kordy, ale stejně máme pocit, že film k jednomu závěru, na němž se obě strany shodují, nakonec dojde: mléko si dávat pravidelně, avšak v malém objemu, a raději ve fermentované podobě (jogurty, sýry). Pochopili jsme to správně?

Ano, pochopili. A Paracelsus měl pravdu taky: Jed od léku odlišuje pouze podávané množství.

 

A jaký je osobně váš „mléčný moment“?

Měla jsem docela vážný mléčný moment: před filmem jsem si nijak neuvědomovala, že tím, že pravidelně piji mléko, se stávám spoluzodpovědná za systém produkující ta ohromná kvanta mléka produkovaná na průmyslové úrovni. Takto chovaná telata nedostávají kravské mléko, samci jsou často zabíjeni a krávy jsou neustále březí, aby dojily – jenže jejich mléko nepijí telata, ale my. Tyto krávy se dožívají tak šesti let, místo dvaceti. Pokud stojíme o to, vrátit zpět hodnotu, kterou mléko má, a jsme proti krutému zacházení se zvířaty, musíme tohle přestat podporovat. Proto jsem mléko přestala pít a používám místo něj mléko sójové nebo rýžové – chutná sice jinak, ale docela dobře.

 

Comments are closed.