Když se majitele farmy Polyface Joela Salatina ptali, čím se vlastně zabývá, odpověděl, že pěstováním trávy. Copak ale může něco tak obyčejného a prakticky bezcenného živit tak vzkvétající farmu? Film Polyfaces australské režisérky Lisy Heenan, který LSFF 2015 uvádí ve světové premiéře, je plný důmyslných odpovědí na zcela základní otázky – a Joel Salatin je na důmyslné odpovědi skutečný expert.

 

Rodina Salatinových přišla na zanedbaný statek Polyface na začátku 60. let. Otec Joela Salatina pocházel z tradiční farmářské rodiny, která vybočovala dost možná i podle dnešních měřítek. Sousedé si ťukali na čelo – nechápali, proč nepěstuje ve velkém kukuřici tak jako všichni ostatní. Místo toho posunoval po pastvinách střídavě stáda krav s hejny kuřat a krocanů, jako kdyby hrál na trávě nějaké podivné šachy. A to skutečně dělal – nejlepší krmivo pro zvířata je totiž tráva. Pěstujte dostatek trávy, vypusťte na ni zvířata a nemusíte se starat o krmivo, vynášet hnůj nebo se bát infekcí. Salatinovi používají metodu hromadného spásání, kdy na malou část pastviny vyženou na jeden den velké stádo krav. To spase všechno, co jí přijde do cesty, a další den se přesune do dalšího ohrazeného čtverce. Kravince se nechají tři dny ležet, aby se v nich vyvinuly larvy a brouci, a pustí se na ně kuřata. Ta vyzobou všechno živé a rozklovou hnojivo po louce, kde se smísí se zemí rozoranou od krav. Až zaprší, provzdušněná země plná přírodního hnojiva ožije a dá vyrůst novému přídělu potravy pro další krávy. A takhle pořád dokola.

 

Salatinovi nejen že vědí o zemědělství všechno, navíc mají také otevřené srdce i dveře. Každoročně za nimi přijíždí houfy mladých lidí, kteří na jejich farmě získávají zkušenosti, aby mohli začít hospodařit sami. Joel Salatin je považován za „gurua“ alternativního farmaření právem – nejen že jeho farma dává větší výnosy než farmy v okolí, svou energii a charizma používá také k tomu, aby inspiroval další generace farmářů, ale i zákazníků;  ti totiž mají svými nákupními rozhodnutími moc podporovat výrobce potravin, kteří hospodaří podle zásad zdravého rozumu. Koncept hospodaření, který poskytuje nejkvalitnější možné potraviny a zároveň uzdravuje půdu, dost možná představuje naději pro budoucnost. Musela by však nastat situace, kdy Joel Salatin a jemu podobní nebudou považováni za potrhlé farmáře, ale jejich metody se stanou zcela obvyklým hlavním proudem.

 

Film Polyfaces uvádí LSFF 2015 ve světové premiéře. Protože všechno souvisí se vším nejen na farmě Joela Salatina, uvádíme v evropské premiéře také film Michaela Schwarze „Na obranu jídla“. Ten byl natočen podle stejnojmenné knihy Michaela Pollana, také autora knihy Dilema všežravce z roku 2006. Jednou z jejích hlavních postav je – kdo jiný – než Joel Salatin. Kniha „Dilema všežravce“ farmu Polyface proslavila po celém světě a LSFF 2015 tak také díky ní může hostit premiéry dvou skvělých filmů o tom, jak náš vztah k jídlu ovlivňuje vztah ke světu i lidem.

 

Rozhovor s režisérkou Lisou Heenan najdete v tomto našem článku.

 

Joel Salatin

 

– majitel farmy Polyface ve Swoope, stát Virginia, USA

– hospodaří regenerativním způsobem s vysokými výnosy, jeho produkty jsou proslulé svou kvalitou

– propagátor alternativního zemědělství, autor knih You Can Farm, Folks; This Ain’t Normal; Salad Bar Beef

– držitel Heinz Award z roku 2009 se zaměřením na životní prostředí

– proslavila ho kniha Michaela Pollana Dilema všežravce, ve které vystupuje jako kritik tradičních metod zemědělství

 

Polyfaces_poster_Laurels

 

 

 

Comments are closed.