Léky a čisticí prostředky ukládáme mimo dosah dětí, aby se neotrávily. Je to skoro zbytečné: každý den se do totiž do jejich organismu dostane 130 chemikálií, o jejichž škodlivosti pro lidské zdraví není pochyb. Francouzský dokument „Jedy kolem nás: Děti v nebezpečí“ se ptá, kde se tyto látky berou a kdo na nich vydělává.

 

Obvyklým podezřelým, pokud jde o toxiny, jsou pesticidy. Vyrábí je tzv. velká šestka firem – Syngenta, Bayer, Monstanto, Dow, Basf a Dupont – a ročně se v nich prožene 50 miliard eur. Nedá se jim vyhnout – pesticidy obsahuje 97 % potravin. Když filmaři odebrali dvaceti francouzským dětem vzorky vlasů a nechali je analyzovat, našli v nich pozůstatky 40 pesticidů. Jejich organismem prošel glyfosát, folpet, fenoxycarb, chlorpyrifos a další látky.

 

Francouzští filmaři kolem režiséra Martina Boudota se se zdravou drzostí vtírají na farmy, do továren výrobců pesticidů, dokonce i na konferenci akcionářů společnosti Bayer a všude se ptají na to samé: Jak je možné, že prodáváte či používáte látky, které podle vědeckých studií škodí lidskému zdraví? Odpovědí je jim obvykle odmítání nebo jiná oblíbená taktika korporátních manažerů – zpochybňování kompetence vědců a validity jejich studií a vytahování svých vlastních expertních závěrů.

 

Říkejte to ale rodičům nemocných dětí. Podle vědců z Endokrinní společnosti existuje přímá souvislost mezi pesticidy a pandemií autismu. Zatímco v roce 1975 se v USA narodilo jako autistické 1 dítě z 5 000, dnes je to 1 z 68 novorozenců. Tento počet je vyšší než počet nových diagnóz rakoviny, cukrovky a AIDS dohromady. V oblastech, kde se pesticidy stříkají obzvláště vydatně, jako třeba na Havaji (všech šesti mega-výrobců má na Havaji rozsáhlá experimentální pole), se kromě autismu objevuje ve výrazné proporci také rakovina dětí, vývojové poruchy, leukémie; velmi vzácná porucha gastroschiza neboli břišní rozštěp, když se dítě v podstatě narodí s trávicím ústrojím mimo tělo, se zde za poslední dobu objevila čtyřikrát.

 

Řešení? Rozuzlení je depresivní. Když na Havaji vyhlásili referendum za zákaz pesticidů, nalily korporace do protikampaně milióny dolarů. Zastánci zákazu přesto zvítězili. Právníci poražených však rychle našli kličku a napadli způsobilost referenda rozhodovat o dotyčných pozemcích. Co vypadá jako korektní právní sport je ve skutečnosti snaha nezaložit precedens – vydělávat na jedech se prostě musí!

 

 

martin boudot

Martin Boudot, režisér soutěžního filmu „Toxické chemikálie: Děti v ohrožení“

Francie si na kvalitě svých potravin zakládá. Přitom je třetím největším odběratelem pesticidů na světě. Máme důvod bát se třeba vína z oblasti Gironde, kde jste natočili  farmáře v kombinézách jako kosmonauti, jak stříkají pole folpetem?

Francouzská vína zkoumalo mnoho organizací a v mnoha případech v nich nalezly stopy pesticidů. Pojednává o tom např. tento článek v New York Times. Neexistuje limit maximálního množství pesticidů, které je ve francouzských vínech přípustné – vinařství je jedno z mála odvětví, která žádná omezení v tomto smyslu nemají.

Jedná se však jen o stopy. Proces vinného kvašení má totiž i jistou výhodu – obecně má tendence hodnoty pesticidů snižovat, určité pesticidy během něho úplně mizí. Konzumenti, obzvláště francouzští, ovšem i tak stále více vyžadují organická vína.

Ve filmu zmiňujete pokroky v ochraně obyvatel, např. bariéry kolem škol. Jaká další možná řešení ochrany zdraví existují?

Bezpečnostních opatření příliš není. Francouzští environmentalisté volají po zavedení „nárazníkových zón“ kolem citlivých míst, jako jsou školy, nemocnice, školky apod. Ve Francii také existuje předpis zakazující stříkat pesticidy, když fouká silný vítr. Nicméně dosud neexistuje žádná speciální legislativa upravující používání pesticidů, která by např. zakazovala stříkat pesticidy během doby, kdy děti navštěvují školu, nebo by producenty nutila před začátkem stříkání varovat místní obyvatele.

Říkáte, že farmáři jsou oběti – také „to“ dýchají. Není to ale trochu pokrytecké? Stejně jako zákazníci mají svým nákupním rozhodnutím vliv na kvalitu potravin, nemusejí farmáři chemikálie kupovat. Neměl by tlak směřovat místo na korporace na pěstitele, kteří mají možnost zvolit šetrnější metody?

Tvrdím, že jsou oběti, protože to tak je: francouzské pojišťovny uznávají u farmářů „nemoci z povolání“ způsobené některými pesticidy. Nikdo jiný než farmáři (osoba ani příslušník nějakého společenství) nemůže získat odškodnění kvůli nemoci spojené s používáním pesticidů. Např. pokud onemocní rakovinou dítě žijící vedle pole, na němž se stříkají karcinogenní pesticidy, úřady nebudou v tomto případě spojovat příčinu a následek. Ve Francii mají v tomto ohledu výjimku pouze farmáři.

Francouzská zemědělská komora v posledních 50 letech rozdělila mezi farmáře spoustu peněz a nabádala je, aby produkovali bez ohledu na ekologické a zdravotní následky. Farmáři jsou proto na tento druh chemického zemědělství zvyklí. Proto také tvrdíme, že jsou oběti tohoto systému: za svou práci si přijdou na dobré peníze, ovšem zároveň ohrožují vlastní zdraví.

Během rešerší jsme také zjistili, že farmáři netuší, co tyto chemické postřiky ve skutečnosti obsahují, ani jaké mohou mít následky pro zdraví jejich dětí. Proto jsme ve filmu zdůrazňovali roli korporací. Máte ovšem v zásadě pravdu: je třeba ovlivňovat přístup farmářů k zemědělství tak, aby si vybírali zodpovědnější produkty.

Sledujete situaci na Havaji? Došlo od natočení k filmu k nějakému rozuzlení ve sporu demokracie vs. peníze?

Situace se bohužel nijak nezměnila. Environmentalisté vznesli novou námitku, že havajské právo nechrání obyvatele Havaje. Jediná pozitivní věc tkví v tom, že různé žaloby pohnuly korporace alespoň k tomu, že nyní na webových stránkách informují, které chemikálie a v jakém množství používají. Nemají to ovšem za povinnost a nedá se to nijak ověřit.

Comments are closed.