Zeptali jsme se Jan Millera, zda se považuje spíš za „sedláka“, nebo „farmáře“. Spoluzakladatel ASZ a firmy „Mléko z farmy“ bude hostem diskuse „Kam s tebou, česká potravino?“ v pondělí 17.10. v 15.30 po zahajovacím filmu „Právo obdělávat půdu“. 

 

miller

Jan Miller: soukromý zemědělec, spoluzakladatel „Mléko z farmy“, člen vedení „Asociacesoukromých zemědělců“

V kanadském filmu „Právo obdělávat půdu“, který zahajuje 6. ročník LSFF, se hovoří o důležitosti toho, aby farmáři sami vyprávěli své příběhy, jinak to za ně udělá někdo jiný. Co vše dělá Asociace soukromého zemědělství, jejíhož předsednictva jste členem, pro takovéto „pozitivní PR“ českých zemědělců?

Asociace soukromého zemědělství ČR a její vznik téměř před 20 lety je sama o sobě jeden velký příběh. Organizace se vyprofilovala právě na příbězích nově vznikajících rodinných hospodářství, na příbězích jednotlivých rodin, které většinou úplně z nuly začaly budovat své statky z úplných trosek. Všechny tyto příběhy měly společné motivy: bolševiky pošlapané tradice, stovky rodinných tragédiích, zničené statky, neochota vrátit restituční majetek na straně jedné, avšak na straně druhé nekonečná a nespoutaná energie dokázat svým tehdy ještě žijícím předkům, že jejich čekání na konec socialismu nebylo marné.
Po dvaceti letech je z oněch prvních zhruba 500 rodinných příběhů najednou 6 000. Nejlepším barometrem toho, jestli jsou ty příběhy pravdivé a jakou mají úroveň, je naše soutěž o farmu roku a dále desítky nejrůznějších akcí (farmářské slavnosti, regionální dožínky), které ASZ ČR již po několik let organizuje. Zajímavé je, že se na nich většinou nedozvíte čísla o výnosech, dojivosti ani jiné ekonomické ukazatele, ale potkáte na nich tisíce mladých rodin s dětmi, kterým se hlavně snažíme představit selský stav jako neoddělitelnou a nenahraditelnou součást českého a moravského venkova.

Během diskuse po filmu budete hovořit na téma „Kam s tebou, česká potravino?“. Sám jste coby spoluzakladatel firmy „Mléko z farmy“ obešel standardní výkupní řetězce tím, že vozíte produkt přímo k zákazníkovi. Může být takovýto model inspirací pro každého zemědělce?

Zase jsme u toho příběhu. Samozřejmě že je poměrně „jednoduché“ prodat mléko do mlékárny jako imaginární dodavatel. Na druhé straně je mnohem složitější prosadit se na zaplněném potravinářském trhu a denně nabízet svoje jméno tisícům zákazníků.
V žádném podnikání není nic zadarmo a každý se může rozhodnout, jakou cestou jít. Jen se čím dále více bojím, že jsme jako příjemci poměrně velkých dotací stále více svazováni a umořováni tisíci nařízeními, vyhláškami, kontrolami atd. Tady to začíná „skřípat“, tady začíná prohrávat ta naše svobodná selská mysl. V okamžiku, kdy vám totiž ten vysněný příběh začne režírovat někdo cizí z nějakého úřadu, nemůže to dopadnout dobře.

V češtině se odnepaměti hospodařící zemědělci nazývali „sedláci“. V posledních letech se všichni Pražáci mohou utlouct po všem „farmářském“ – máme tu farmářské trhy, farmářské fazole, farmářské zážitky. Nepřijdeme vám s tím na statcích po Čechách už trochu legrační? Co vy osobně – jste sedlák, zemědělec nebo farmář?

Ano to je dobrá otázka. Ve svém logu mám sice napsáno „Farma Miller“, ale zřejmě jsem jako většina mých kolegů i já na začátku podlehl západní terminologii. Na druhou stranu se moje hospodářství svým zaměřením, výměrou i způsobem hospodaření spíše podobá velké americké rodinné farmě. Je však pravda, že slovo sedlák, bylo v minulém režimu značně dehonestováno až kriminalizováno a mnoho lidí kolem nás toto označení nepřijímalo příliš pozitivně. Možná to byla taková naše obranná obchodní reakce. Jinak se samozřejmě považuji za českého sedláka. Moje rodina hospodaří na jednom místě, tj. v nedalekých Holubicích, již od roku 1672. Myslím, že tento parametr má pro mě a snad i pro mé následovníky dostatečnou motivaci v našem sedlačení pokračovat.

 

pozv_zahajeni_ok

Comments are closed.