Víte, že všichni termiti na světě váží dohromady tolik, kolik všichni lidé PLUS mravenci dohromady? A že vyprodukují tolik skleníkových plynů, že bez termitů by klesla globální teplota o pěkných pár stupňů? O fascinujícím světě termitů vypráví doc. Jan Šobotník ve filmu koprodukovaném Českou zemědělskou univerzitou „Svět podle termitů“, který uvádíme v soutěžní sekci 7. ročníku LSFF.


Soutěžní film „Svět podle termitů“ by těžko mohl najít fundovanějšího průvodce, než je Jan Šobotník, odborník na tyto drobné živočichy, kteří se hemží v teplejších končinách celého světa. Jde o evolučně prastarou skupinu, jeho přímými příbuznými jsou švábi (nepleťte si termity s mravenci, protože ti mají zase blíže ke včelám); a jestli jste si mysleli, že jsou mravenci kdovíjací frajeři, proti termitům jsou celkem břídilové. Složitá termití společenství totiž na světě existují o miliony let déle a jejich evoluční strategie je o to propracovanější.

Proti obrněným tělům mravenců mají termiti jednu nevýhodu: jejich tělíčka jsou měkká a proti predátorům většinou nemají šanci. Proto se jejich život odehrává v skrytu v systému nadzemních nebo podzemních chodbiček. Jejich potravou je rostlinná hmota ve všech fázích dekompozice – termití společenstvo nemá problém zlikvidovat celý padlý strom či dřevěný dům – a nestrávené látky se v termitích výkalech vrací do půdy, odkud jednoduché látky vstřebávají další stromy a rostliny. A protože je termitů tolik, fungují v tropických pralesech jako enormně efektivní recyklační jednotka, bez které by se celý systém neobešel.

Jan Šobotník je vědec, jehož nezbytnou výbavou je stejně tak mikroskop jako mačeta. Ve filmu „Svět podle termitů“ uvidíme obě polohy jeho výzkumné práce: ať je to prosekávání se pralesem při kladení termitích návnad, nebo laboratorní zachycení smrtonosného útoku termita Neocapritermes taracua kamerou schopnou snímkovat rychlostí 140 000 fps – mimochodem, není znám žádný jiný živočich, který by se dokázal takhle rychle pohybovat.

Ovšem termiti nejsou zajímaví jen tím, jak rychle dovedou máchnout kusadly. Uvidíte termity, kteří se při napadení obětují pro společenství, a jednoduše vybouchnou. Dozvíte se, jak funguje kastovní systém uvnitř termitiště, jak se počítá hustota výskytu termitů na daném území (prostě sedíte a počítáte… jeden tisíc, druhý tisíc, třetí tisíc…) a zjistíte, že prvními zemědělci na planetě byli… hádejte.

Film „Svět podle termitů“ uvidíte ve čtvrtek 19. 10. ve 14.00 ve Velké aule. Po filmu následuje diskuse s doc. Mgr. Janem Šobotníkem, PhD. a Prof. Janem Žďárkem. Vstup zdarma.

 

doc. Mgr. Jan Šobotník, PhD. *1974 1997–2013: ÚOCHB: výzkum žláz hmyzu a jimi produkovaných komunikačních a obranných látek od 2012: FLD ČZU, katedra Ochrany lesa a entomologie od 2016: docent na FTZ ČZU, habilitace na téma „Vztahy mezi termity a prostředím“

doc. Mgr. Jan Šobotník, PhD.
*1974
1997–2013: ÚOCHB: výzkum žláz hmyzu a jimi produkovaných komunikačních a obranných látek
od 2012: FLD ČZU, katedra Ochrany lesa a entomologie
od 2016: docent na FTZ ČZU, habilitace na téma „Vztahy mezi termity a prostředím“

Jak vznikl nápad natočit o termitech dokumentární film a jakou roli při jeho koprodukci hrála Česká zemědělská univerzita?

Jan Šobotník: Nápad vzešel z iniciativy režiséra Jana Hoška. Já jsem souhlasil a Fakulta lesnická a dřevařská ČZU náš plán podpořila poskytnutím finančních prostředků potřebných na rozšíření týmu pracujícího na běžících projektech o kameramana (a posléze i producenta) Mariána Poláka a režiséra Hoška. Jinými slovy, my jsme pracovali na našich tématech a v situaci, kdy jsme měli splněný plán práce (např. za cenu pouhého půl dne odpočinku během třítýdenní nepřetržité práce v Ebogu), tak jsme všichni asistovali pánům za kamerou při natáčením toho nejlepšího ve Francouzské Guyaně a v Kamerunu.

Ve filmu říkáte, že česká tradice „čundrování“ se projevuje také tím, že čeští vědci si pobyt v terénu užívají víc než zahraniční. Vážně jsou čeští vědci drsnější než ostatní?

Jan Šobotník: Rozhodně bych to nechtěl generalizovat, koneckonců znám řadu zahraničních vědců, kteří podnikají expedice, které jsou pro mne dost za hranicí představitelnosti. Oni to s námi nakonec všichni vždycky zvládli, ale obvykle trpí víc než my, protože pro ně není samozřejmé mít s sebou dobrý stan (ne vždy nutný…), boty, ešus, nůž, lžíci, plechový hrnek, čelovku, toaletní papír atp., zkrátka běžné věci, bez kterých rozumný člověk na čundr neodchází.

Termiti jsou příbuzní švábů, a, jak film přesvědčivě dokládá, jsou pro přírodu stejně tak významní. Existují nějaké nápady nebo koncepty, jak jejich vlastností využít či „ochočit“ si je pro praktické potřeby, např. v zemědělství?

Jan Šobotník: Ano i ne. Spousta peněz se investuje do projektů biofermentačních reaktorů, které by pracovaly s rostlinnou hmotou a termitími enzymy, tedy ať už těmi vlastními či produkovanými symbiotickými mikroorganismy. Ale úplně největší objem prostředků samozřejmě jde na ochranu vlastnictví před zničujícími schopnostmi některých termitů…

Termity máte evidentně rád. Ochutnal jste někdy praženého termita, nebo byste měl pocit jako kanibal?

Jan Šobotník: Zatím se mi to nepovedlo. Konzumují se především okřídlení dospělci, kteří se ovšem zpravidla objevují na konci období dešťů, což je sezóna, kdy je lepší tropům se vyhnout. Naprostou delikatesou jsou pak údajně fyzogastrické královny termitů, jenže ty bez výjimky končí v epruvetě, protože prokopat se k nim vyžaduje krumpáč a velkou dávku odhodlání.

Comments are closed.