Fascinace a nadšení světem plastů je stejné, jako i seznam problémů a rizik, které jejich dlouhodobé využívání přináší. Většina plastů v našem každodením užívání je „téměř“ neodbouratelná. V průběhu času je ale i tento materiál degradován a dostává se v různých formách do životního prostředí i do potravního řetězce. Jedinou cestou ze začarovaného kruhu je důsledná recyklace. Podle profesora Michaela Braungarta je třeba zcela zásadní změny v myšlení a v návrzích nových materálů. Každý materiál musí být netoxický a jednotlivé části produktů musí být oddělitelné. Jen tak bude možné získávat ze starých výrobků kvalitní výchozí suroviny pro další výrobu nebo je ponechat v cyklu jejich přirozenému rozkladu.