Ing. Dana Drábová, PhD., předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, bude hostem besedy „Slunce, nebo atom?“ po filmu „Budoucnost Finska: Energie zítřka. Diskuse proběhne v pondělí 17. 10. od 10:15 ve Velké aule ČZU. Dalšími hosty diskuse budou prof. Martin Libra, CSc. (ČZU), ing Marie Dufková (ČEZ), ing. Edward Sequens (Calla). Vstup zdarma.

 

  1. Dana Drábová

    Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost

    Seriál o finských řešeních alternativní energie ukazuje spoustu důmyslných nápadů na výrobu a skladování energie. Bolavé místo jaderné energie je vyhořelé palivo. Vyvíjejí se nějaká jiná, třeba i důmyslná, řešení, než jak ho prostě co nejbezpečněji zahrabat?

Přepracování „vyhořelého“ jaderného paliva není technický problém, metody existují a některé státy, třeba Francie, už je i průmyslově využívají. Zádrhel je ekonomický – uran je zatím natolik levný, že se vyplatí ho těžit, nikoli recyklovat. Vyvíjejí se i nové koncepty jaderných reaktorů, takzvané urychlovačem řízené transmutory, které v případě úspěchu umožní množství skutečného odpadu k zahrabání ještě dále výrazně snížit.

Poznámka pod čarou: Důmyslných nápadů je ve všech vědeckých a technických oborech spousta, jen minimum však nakonec prokáže svojí životaschopnost při spolehlivém zajištění našich každodenních potřeb. Věda, výzkum a vývoj nám budoucnost pomohou přežít, očekávání by však měla být realistická. Naše civilizace byla stvořena fosilními palivy a její společenské obrysy a technické základy nemohou být přebudovány za deset nebo dvacet let. Energetické přeměny jsou ve své podstatě dlouhodobé procesy, trvající desítky let a nikoli roky. Žádná kombinace starých a nových zdrojů energie není schopna v delším výhledu zajistit růst na úrovni průmyslové společnosti druhé poloviny minulého století. Nedůvěřujme příliš žádným přesvědčivým  tvrzením, která se týkají tempa, načasování a rozsahu budoucího přijetí nových energetických zdrojů nebo rozšíření a výkonnosti nových energetických technologií. Nové principy a možnosti produkce energie vznikají takovým způsobem, že je nemožné předpovědět je do detailu, protože zahrnují jak rychlý pokrok, tak některá pozoruhodná selhání a změny názoru.

 

  1. Mezi příznivci jaderné a alternativní energie je to často jako mezi příznivci Sparty a Slavie. Ve finském dokumentu ale vidíme, že např. ropné společnosti dodávají technologie pro geotermální vrty. Jak si myslíte, že by měla probíhat spolupráce mezi jednotlivými aktéry energetiky, a co by se mohlo v Česku v tomto směru zlepšit?

Mým snem je, že jednoho krásného dne přestanou být jaderná energetika a obnovitelné zdroje nesmiřitelnými protivníky a stanou se partnery. Mají totiž své silné stránky a slabiny, které by se mohly navzájem kompenzovat. Třeba jaderné elektrárny se hodí spíše pro  „velkou“ centralizovanou energetiku, která musí zajistit spolehlivé dodávky zejména pro průmysl a větší města. Obnovitelné zdroje jsou výborné pro energetiku „malou“, decentralizovanou, pro částečné pokrytí potřeb rodinných domů či menších venkovských sídel. Tam mohou už teď výrazně přispět i k zajištění energetické bezpečnosti. Naší snahou by mělo být bezpečně a efektivně (lépe než dosud) řídit rozvoj a provoz malé energetiky podle jasných pravidel zajišťujících kompatibilitu s rozvojem a provozem velké energetiky.

 

  1. Kandidujete do krajských voleb, sama působíte v samosprávě města Pyšely. Hodláte vaši zkušenost s energetikou nějak zúročit v exekutivě? Co vlastně mohou samosprávy pro své občany bezprostředně udělat v oblasti přístupu k energii?

Je důležité učit lidi, že řadu věcí mohou řešit sami. Měli by být připraveni třeba na rozsáhlejší výpadek elektřiny, není zase tak složité mít doma aspoň základní věci, které umožní takovou situaci několik desítek hodin přestát. Obec by měla mít záložní řešení pro zajištění dodávek pitné vody, pro fungování kanalizace a podobně. To jsou jen namátkové příklady. Někdy říkám, že pro fungování čehokoli, tedy jaderné elektrárny i obce, platí podobné principy.  Kdyby totiž stát, kraj, či obec byly řízeny jako jaderná elektrárna, tak by to také nebylo špatné. Žádná práce, kterou chceme dělat dobře, nám totiž neodpustí nekompetentnost, nedostatek znalostí a nedostatek pokory. A kdyby si toto uvědomovali všichni při každé práci, kterou dělají, tak bychom na tom také byli lépe.

Comments are closed.