Automobilový průmysl od vynálezu spalovacího motoru neustále roste.  Mít auto, to chce přece každý! Nebo snad ne? Jsme v době, kdy se mění samotný technický koncept aut – elektromobily, autonomní řízení – a zároveň potřeby zákazníků. Auta, jak je známe, nejspíš již brzy skončí na smetišti dějin.

 

Car Wars, r: Véronique Préault, Francie, 2018

Car Wars, r: Véronique Préault, Francie, 2018

Když v roce 2012 přišel Elon Musk s elektroautem Tesla Model S vybaveným funkcí Autopilot, která za určitých okolností mohla převzít kontrolu nad vozidlem, nechali se u Volkswagenu slyšet, že je to sice výborná technologie, ale tak pro rok 2035. Neuplynuly ani dva roky a také tato tradiční automobilka – spolu s BMW, Mercedesem, General Motors – chtě nechtě vstoupila do závodu o konkurenceschopné elektroauto také. Nikoho tak už ani nepřekvapí nedávná zpráva, že Mercedes zcela ukončil vývoj spalovacích motorů.

 

Otázka je, zda to bude tradičním výrobcům aut stačit a zda nedopadnou jako jiní hegemoni tržního odvětví, které prakticky přes noc přestalo existovat – třeba firmy Kodak nebo Sony. Všechny vysoké karty v ruce totiž dnes drží Čína. Pokud bychom mávnutím kouzelného proutku začali všichni přes noc jezdit v elektroautech, 30 % hodnotového řetězce celého automobilového průmyslu se okamžitě přelije do Číny. Čína je totiž dnes prakticky jediným výrobcem baterií, které tvoří klíčovou součást elektromobility. Automobilka BYD,  jejíž portfolio stále častěji tvoří vozy na elektřinu, je dnes třetí největší automobilkou na světě. Čína v rámci pětiletky vyhlásila, že do roku 2020 bude na jejich silnicích jezdit 5 milionů elektroaut – a vše nasvědčuje, že to tak bude. Abyste si dnes mohli v Pekingu koupit auto se spalovacím motorem, musíte být vylosováni ve státní loterii – máte šanci 1:200 – a se svým autem ani nesmíte jezdit každý den; zato na nákup elektromobilu vám čínská vláda přispěje čtvrtinou ceny.

 

Elektroauta blízké budoucnosti budou také pravděpodobně autonomní. Již dnes se s prvními vozidly můžete setkat, i když zatím hlavně v testovacím provozu. Za dveřmi high-tech laboratoří již vzniká technologie s potenciálem dostupnosti pro masy. Symbolem tohoto převratu byla chvíle, kdy Intel v roce 2017 koupil izraelský start-up Mobileye  a jeho systém asistence řízení za astronomických 15 miliard dolarů. Současná hodnota firmy je ještě mnohem vyšší; společnost s pouhým tisícem zaměstnanců má dnes stejnou hodnotu jako obří francouzský koncern PSA.

 

Tradiční automobilky čeká darwinovský boj o přežití. Kdo usne na vavřínech, končí. Aby toho nebylo málo, zcela se proměnily preference spotřebitelů. Stále méně mladých lidí do 24 let si pořizuje řidičský průkaz; auto už pro ně není symbolem svobody, ale přítěž. Ve velkých městech světa se díky systému sdílení aut – například Uber, Lyft nebo čínskému Didi Chung –  dostanete kamkoliv a bez starostí. Tyto firmy však nejsou jen nějaká „obyčejná alternativní taxislužba“ – mají vlastní rozsáhlý výzkumný program na vývoj softwaru a hardwaru , jehož cílem je jednak vývoj autonomního řízení kompatibilního se svou sítí, a jednak management dopravy velkých městech. Ředitelka Didi Chung se vůbec netají tím, že by v budoucnu chtěli převzít správu dopravy v čínských městech ; tedy privatizovat veřejnou správu ve jménu vyšší efektivity.

Comments are closed.